čtvrtek 1. února 2018

Ahoj všichni čtenáři, opět Vás zdravím prostřednictvím slov spojených do vět, odstavců, a celých textů. Slibuji si od nich, že budou dávat smysl nejen nám, ale i dalším generacím po nás. O čem jiném by ten život byl, než o předávání zkušeností, vědomostí a životních mouder a postojů?

Již delší dobu jsem nepřidal ani řádku a mělo to své opodstatnění. Cesta do Číny, obnovené vzpomínky na budhistické chrámy v jižní Korei a mé vlastní hledání pravd uvnitř sebe, mě zavedlo do bodu vysoké nerovnováhy. Neustále jsem poměřoval mezi bodem A a bodem B. Jedno místo je vyjádřením, kde se skutečně nacházím. Druhé je označení polohy, kde si říkám, že už dávno mám být.

Třeba touhle dobou jsem už měl mít hotové nové stránky s lepším designem a spousty chytrých tlačítek, aby jste si mohli vybrat, co přesně ode mě chcete číst. Vesmír a moje děravá karma si sedli u kulatého stolu a dohodli se mezi sebou, že tomu tak nebude. Ale já pracuji na jejich přesvědčení a nehodlám se vzdávat.

Dále se chci podělit se svým plánem a trochu odkrýt co všechno se budete moci dočíst na starém webu a později i novém.



RECENZE

Poslední dobou se mi stává, že lidé poměřuji čaj a čajovou kulturu s vodní dýmkou, tzv. Shisha je určitě velkým průvodcem čaje a českých „základních“ typů čajoven. Můj názor je ovšem takový, že čaj má daleko víc možností růstu a daleko větší potenciál. Není podstatné zda v podnikání, čili materiální rovině, nebo v osvětě naší mysli. Důležité je, že málokdo z obyčejných lidí, jež nevyjadřují zájem o čaje, si nespojí čajovnu s čajem. Ovšem s arabskou vodní dýmkou. Skutečnost, že je v tom samém prostoru i čaj je asi náhoda.

Samozřejmě, pusťe se do mne. Ano, je pravda že tyto názory ustupují. Ano, je pravda že existuje několik projektů (nejenom v rámci ČR), které se podílí na změně veřejného mínění. Ano, je pravda že ve Vašem okolí lidem vysvětlujete, že čaj je individualita sama o sobě.

Ovšem nikdo mi nevyvrátí, že tento prostý fakt je zde v ČR velmi silně zakořeněn: „Jdeme do čajovny, na Shishu menu, dýmka a čaj, jdeš taky?“. Znáte tu větu? Já ano....

Jak postupně vzrůstají mé zkušenosti v gastronomii a pohostinství, tak si uvědomuji výraznou sílu čaje. Chuťově má možnost předčít víno. Kulturou je daleko hlubší a vyrovnanější než káva. Svou vytrvalostí a pocitem lehkosti je opojnější než whiskey. Čaj je skutečně nápojem, jež lidské plémě provází od nepaměti a je aplikovatelný na všechny příležitosti i metody přípravy, či zpracování.
Proto se chci pustit do velmi ostré kritiky gastronomických podniků, kde pracují s čajem! Budu je prezentovat formou článků a nebudu vůbec příjemný. Účelem nebude sprostě hanit snahu lidí, kteří pracuji v už tak těžkém oboru. Cílem je nastavit zrcadlo. Abych byl upřímný, váže se k tomu jeden krásný příběh. O tom ale později.



ČLÁNKY O AKCÍCH

Tady se musím přiznat, že se čistě sobecky snažím donutit najít si čas na sebe a dělat i zároveň to co mě skutečně baví. Degustovat čaje, poznávat nové lidi a prostě jen být přítomen v určitém typu prostředí a cílit a strukturovat chuť nálevu.

Kdo nepoznal, nebo si myslí, že pro něho degustace, či čajové okamžiky nejsou, bude mít možnost přečíst si pár kratičkých NEprofesionálních reportáží. Vyberu si vždy jednu akci, na tu se zaměřím a tu popíši.



OSOBNÍ ÚVAHY A VÝZKUMY

Odvětví článků, do kterého jsem se původně vůbec nechtěl pouštět. Pokud mám vyjádřit své myšlenky, tak nevidím nikde žádnou komplikaci. Pakliže mám prezentovat něco ze svých zkušeností, je základním problémem internet a jeho přehlcení v informacích a neschopnost čtenáře kriticky hodnotit informace, které k nám proudí, bez emocí, se správnou mírou otevřenosti a pouze s čistou touhou po poznání. Vytvořit hodnotný dialog je dneska na internetu umění, nebo zázrak.

Určitě každý zná případ, kdy se přihlásí do nějaké FB skupiny na jakékoliv téma, zeptá se na otázku, a najednou se v komentářích spustí jak třetí, tak čtvrtá i pátá světová válka. To vše může spustit jedna otázka, či tvrzení, které bude mylně pochopeno a já se dlouhou dobu rozmýšlel, zda má hodnotu vysílat něco takového hromadně do světa.

PAK JSEM SI ŘEKL, ŽE KDYŽ NIC NEVYZKOUŠÍM, NIC NEZJISTÍM.