Za poslední dobu jsem potkával spoustu lidí. Naskytla se mi možnost potkat pana Watanabe, trávil jsem společné chvíle s panem Williemem Lee, napravoval vztahy s Peťou Sičem a znovu ochutnával čaj od Sura.

Vesmíru se podařilo spojit mě i s mnoha dalšími. U některých bytostí mám doživotní dluh, některé osobnosti potřebují mou pomoc.

Petr, můj mentor mě kdysi varoval. Prozradil mi a ukázal, že jediná bytost, se kterou se musím vyrovnat je ta uvnitř mého těla, mé duše a mé mentality.

Spousta lidí, co dnes chodí po planetě Zemi s námi, je plná a přitom prázdná.

Sposty osob osob, co já znám, mají ve své prázdnotě mnoho plných míst, vlastností a emocí.

Lidskou přirozeností jsou zvířecí instinkty. Dávají nám pocit života a ovlivňují naše rozhodování. Ve vývojovém stupni se lišíme schopností dedukčního a kritického myšlení. Posuzováním, co je správné a co je špatné.

   

Nikdo nám ale do genetického kódu nepřidal schopnost proniknutí do myslí druhých. Můžeme se pokoušet všemu porozumět. Pochopit jednání druhého a navázat vlastní kroky stejným, či opačným směrem.

Pokud dnes mé tělo zemře, stanu se někým? Budu symbol, který bude hodný následování? Bude na mě vzpomínáno jako na dobrého člena rodiny?

Za velkým činem je vždy ukryta nějaká osobnost. Pokud osobnost padne, tak myšlenky i skutky mohou být zapomenuty, ztraceny a neobnovovány.

Pakliže dnes zemřu, chci po sobě zanechat myšlenku rovnovážného stavu.