Měl jsem ale spoustu příležitostí se podívat na práci jiných čajových mistrů a nejde si nepovšimnout duše mistra, nebo hostitele chcete-li.
Mnoho lidí mělo možnost posadit se za čajové moře, nebo k přípravě čaje, ovšem je jen málo těch kdo dokáží proniknout do skutečné podstaty celé procedury přípravy nápoje tak rozmanitého jako je Camellia Sinensis,
Lidská povaha nás vede ke škatulkování a vytváření pravidel, Různých pojmů k tomu, aby naše čajová cesta byla dokonalá. Musíme soucítit s hostitelem, musíme se vžít do role hosta. Musíme přemýšlet nad každým pohybem a slovem. Máme být duchapřítomní a v ostražitosti, ale nadále působit přirozeně. Musíme se držet toho, či onoho doporučení.
Je samozřejmostí si myslet, že každé pravidlo či doporučení má důvod. Vychází přece z velké moudrosti a zkušenosti.
Ve výsledku je čajový obřad řízený striktně pravidly souhrn našeho setkání s minulostí. Kdežto čistá, volná forma projevu je zase jen vyjádření osobnosti jednoho člověka.
Dokáže někdo při čajovém obřadu odstoupit od pravidel, oprostit se od svého ega a nechat vyniknout pouze jednu složku? A pokud ano, jaká to má být? Čaj, rovnováha, příroda, či úplně něco jiného? Vždyť pití čaje má mnoho významů. Má tolik forem, kolik je lidí na světě, možná i více.
Nesetkal jsem se s čajovým mistrem, který by tvrdil, že tento pohyb, nebo forma manipulace s konvičkou (nebo spoustu dalších prvků) je významná z nějakého důvodu. Logicky dokázal i odůvodnit své tvrzení, jeho argumenty vedly k jasnému závěru.
Ten muž/žena má pravdu.
Můžeme třídit čajové mistry, jejich obřady. Pojmenujeme chutě, rozeznáme dobré a špatné.
Výsledkem je vždy jediná věc.
Vaše bytí v jediném okamžiku.
Vaše bytí v jediném okamžiku.